26.února 2015 - Pohádka života

Pátek v 19:29 | Nikys |  Pohádka života
Ta myšlenka, nebo vzpomínka, mě přepadla v práci.. volala jsem jedné paní a jako uvítací melodii měla písničku z české klasiky Tři oříšky pro Popelku...
Vyvolalo to ve mě hluboké vzpomínky, až jsem se trochu lekla..
Když jsem byla malá, sledovala jsem tuto Popelku doslova snad obden! Byla jsem tím posedlá! Bylo to tak v letech kolem první, druhé třídy, tušim..
Hrozně jsem chtěla být jako Popelka, být krásná jako ona, mít Juráška, Rozárku a Tajtrlíka :-D
Milovala jsem ty písničky, celou tu scénu a okolí. A panebože, ty její šaty!!
No, moje posledlost skončila, myslím, jednou na Vánoce, asi ve třetí třídě.. - to jsem Popelku viděla NAPOSLEDY! Od té doby jen vidím upoutávku, nebo slyším nějakou písničku z té pohádky, je mi mdlo. Prostě jsem se "přejedla" .. no nebo překoukala. Však není divu, znala jsem každé slovo! Opravdu to byl děs. Mamka si myslela, že jsem zbláznila! Šlo to už všem na nervy, a teď chápu proč. Bylo to děsné období.
A před dvěma lety na Vánoce, jsem se po asi já nevim 11 letech, podívala na Tři oříšky :) První dojem byl... no měla jsem žaludek na vodě!, ale nakonec to bylo docela pěkné, takže jednou za deset let se budu dívat na popelku.
Once in ten years... jako kapitán Bludného Holanďana směl vystoupit na břeh, tak já budu koukat na Popelku bez následků!

Vaše, pohádky milující Nikys
 

Pohádka života

Pátek v 14:19 | Nikys |  Pohádka života
Proč toto? Proč tento název? Proč??
Protože mi dneska ráno přišel e-mail od správců blogu (asi?), že pokud se do měsíce nepřihlásím na svůj blogu (první, ne tenhle, samozřejmě), tak mi ho zruší. A to jsem nechtěla. Nebo respektive.. mi bylo líto těch PÁR článků a výplodů, co jsem tam dala.

Ale abych zvládala dva blogy, práci, čtení, další koníčky a život.. to nejde. Tak jsem se rozhodla, že si některý články vložím sem, do Pohádky života.

Proč pohádka života?
Protože to byl jeden z prvních článků na starém blogu. A taky proto, že si vlastně tu svojí pohádku života žiju. Každý z nás ji žije.. akorát někdo to vnímá jako horor, někdo proplouvá jako v nekonečném seriálu a někdo má pohádku.
Takže tak.. není mi líto blogu samotného, ale těch příspěvků. Nebudu sem dávat všechny, jen nějaké, které za to snad stojí. A vím, že to s literárním blogem nemá nic společného, ale tohle je takový můj svět a moje pravidla, tak si to sem prostě dám. :)

Staré články budou mít v nadpisu datum, kdy byl článek uveřejněn na původním blogu. Pokud sem přidám nějaký nový příspěvek, bude bez data v nadpisu. To je asi tak všechno k oragnizaci.

Takže doufám, že Vás tímto neurazím (Vás, mnohé čtenáře a návštěvníky - myslí si sarkasticky), když sem budu přidávat nějaké své výplody ze života.

Tak pa a nezapomínejte číst!
Nikys

Kam dál

Reklama