Deník Anny Frankové

11. dubna 2017 v 18:59 | Nikys |  Dokola kolem knih
Výsledek obrázku pro deník anny frankové
Krásné. Smutné. Autentické. Pravdivé. Kruté. K zamyšlení.
Když jsem se blížila ke konci, chtělo se mi skoro brečet, protože jsem věděla, jak to skončí.
To ví přece každý.
Ale s tím jsem do toho šla, věděla jsem to, ještě než jsem začala se čtením, ale stejně mě to rozesmutnilo. Zvlášť to, když jsem na konci knihy četla, jak to s obyvateli zadního domu dopadlo. Je to vážně hrůza. Zbývala už jen chvilka...a všichni by mohli žít (jasně, teď už asi ne, ale stejně...), žít dál své životy, mít svou hroznou minulost, na kterou by jen vzpomínali. Anna by chodila zase do školy, vydala by svůj deník a všechny ostatní povídky. A nakonec by se určitě stala spisovatelkou, jak jsi přála.

Originální název >> Het Achterhuis
Žánr >> Naučná literatura, Biografie a memoáry, Historie
Počet stran >> 234
Vydáno >> v r. 1992
Nakladatelství >> NLN - Nakladatelství lidové noviny

Vedlo mě to ke spoustě myšlenek. Nejvíc však k jedné:
Všichni si stěžujeme na dnešní život. Jak to máme všichni těžké. Jsme vybíraví. Pomalu ničeho si nevážíme. Tuto knihu by si měl přečíst každý. Ne proto, abychom si uvědomili, jak dobře se máme, co všechno máme, jaké máme možnosti. Ale hlavně proto, abychom nezapomněli, co se v našich, a sousedních zemích a také v zemích vlastně skoro celé Evropy, dělo. Jak se zacházelo s lidmi. Co všechno dokázal jeden člověk. Že přesvědčil zbytek Evropy o tom, že on má pravdu. Že on je vůdce. Že existuje špatná lidská rasa. Musel mít neuvěřitelné přesvědčovací schopnosti.

Měli bychom si to všichni přečíst také z toho důvodu, že v této době, se narodili naši prarodiče. Jejich rodiče na tuto dobu vzpomínali (většinou ne v dobrém). Naši babičky a dědové si všeho váží, pomalu nic nevyhodí, všechno si šetří, dávájí do almárek a tak dál. Protože v té době prostě nic nebylo. Téměř nic se nesmělo. Kvůli tomu, bychom si to všichni měli přečíst - vždyť to přeci nejsou naši nějací vzdálení prapředci. Ale naše babičky, prababičky, dědečkové a pradědečkové.

Nicméně.. mám ráda knihy deníkového formátu. Hezky se mi to čte. Navíc, když to jsou autentické deníky, to je slast! Anna byla opravdu nadaná, uměla psaním vyjadřovat své myšlenky a pocity. I popis jí šel skvěle.
Velkým překvapením pro mne bylo to, že Anna jednou napsala, že by chtěla být spisovatelkou, že by chtěla žít dál i po své smrti. A to se díky jejímu otci, který deník vydal, podařilo. Anna Franková žije dál - přes svůj deník, který se stal fenoménem, který nikdy nevyjde z módy.
Čtěnář musí brát v úvahu věk pisatelky - začala ve svých 13 letech. Nepředpokládala, že se její deník dostane na světlo světa. Psala ho prostě puberťačka. Psala ho v jiné době.
Ruku na srdce - snad všechny puberťačky si vedly deníček - kdo ho psal tak, jako by byl určen k vydání a přeložení do 70 jazyků? Myslím, že nikdo. Ale i přesto je to skvělá kniha, která by měla být na seznamu povinné četby na druhém stupni základní školy! Všichni by tento příběh měli znát!

Jenom pro porovnání...dnes a tehdy. Problémy dnešního puberťaček jsou takové, že je opustila jejich životní láska, že přibraly, nebo nedejbože, že jsou v tom, rodiče jim nerozumí, na všechno jsou samy, snaží se být samy sebou, na nic si nehrát a přitom mají na obličeji asi pět kilo make-upu a tak nemají problém s koupí cigaret nebo s tím, opít se někde v baru na diskotéce. Třeba já, ve svých skoro 25 letech, mám stále problém s koupí medovýho Jacka!
Všechny tyhle "slečny hrozně dospělé, se svými obřími problémy" by si měli Deník přečíst a zamyslet se.. pozastavit se, přemýšlet o tom.

PLUSy a MÍNUSy si ani neodvažuji napsat, protože je to prostě skutečný deník skutečné dívky se skutečnými problémy!

Doporučuji přečíst co nejdříve, opravdu to stojí za to, i přes velmi smutný a nespravedlivý závěr.
Nikys
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama