Malý princ

11. dubna 2017 v 19:22 | Nikys |  Dokola kolem knih
Výsledek obrázku pro malý princ
Dlouhé roky jsem poslouchala chvalozpěvy od spolužáků na tuto knihu. Už od základní školy všichni vychvalovali do nebes tuto tenoučkou knížečku. Když jsem řekla "Malého prince jsem nikdy nečetla, ani nevím, o čem to je", všichni na ně koukali jako na zjevení.
Už jsem to nevydržela, a teď, ve svých skoro 25 letech, jsem si Malého prince přečetla. Dostala jsem se k němu přes čtenářskou výzvu na www.databazeknih.cz - mám ji tu jako knihu číslo 19 - kniha pohádek.

Autor >> Antoine de Saint-Exupéry
Originální název >> Le Petiti Prince
Překlad >> Zdeňka Stavinohová
Žánr >> Světová literatura, Sci-fi
Vydáno >> v r. 2005
Nakladatelství >> Albatros
Počet stran >> 94
Ilustrace, obálka >> Vladimír Vimr

Můj příběh s Malým princem začal už před mnoha a mnoha lety, ale to jsem o tom vlastně nevěděla. V době, kdy byli velmi oblíbené a populární sešítky s prázdnými stránkami a pevnými deskami, tedy Památníčky, mi moje sestřenka namalovala "památku" a hlavně napsala onu asi nejslavnější větu/citát z této knihy: "Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné. - Antoine de Saint-Exupéry". V té době jsem samozřejmě nevěděla, že to je z díla Malý princ, nicméně tyto věty se (jak psala sestřenice v mém památníčku) staly mým životním krédem. Neustále jsem se k tomu vracela. Později jsem si vyhledala citát, zjistila si o něm víc.

Příběh s Malým princem v pravém slova smyslu začal tedy u výzvy, pokračoval otázkou v kanceláři, zda ji někdo nemá doma. Odpoledne jsem knihu již měla v dočasném držení a po příjezdu domů jsem za dvě hodiny byla u konce.
Avšak tímto příběh nekončí. Není snad den, kdybych se k Malému princi nevrátila. Alespoň tedy přes toto krédo, které dokáže měnit pohled na svět, na život, na lidi.. na všechno.

Myslím si, že kdybych četla Malého prince v té době, kdy ho četli i všichni moji vrstevníci, asi bych z toho neměla takový zážitek, jaký jsem z toho měla teď. Mám dojem, že bych si to teď musela stejně přečíst znovu, protože je tam spousta věcí, které by mi nic neříkali, neměla bych z toho ten POCIT.
Když jsem totiž dočetla poslední řádek, byla jsem neuvěřitelně zmatená ze svých pocitů a dojmů z této knihy. Byla to absolutní změť všeho, vůbec jsem to nechápala.. takový zmatek jsem neměla ani v nevyšším levelu puberty! A tenhle zmatek mi vydržel i celý druhý den. Pořád jsem nad tím musela přemýšlet.

Je to asi o tom, že dítě to vnímá jinak, než dospělý (viz had, který sežral slona vs. klobouk). Pro někoho je to nejzamilovanější kniha a nedá na ni dopustit. Ale za mě? Že bych ji musela číst znovu a znovu? Jednou mi to stačilo.
To, že Malý princ je sám Antoine, mi došlo, aby si někdo nemyslel.
Kniha mě neuchvátila ani se mi nijak neprotivila. Prostě kniha.

+ ilustrace

? velká písmena
? tenká kniha

- spousty prázdného místa
- konec

Určitě je to zážitek, přečíst si Malého prince - jednou, alespoň pro mě.
Nikys
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama