Červen 2017

What the f*** what´s going on?

29. června 2017 v 21:09 | Nikys
Tak tohle bude hodně zajímavé :-D
Našla jsem si výzvu *creative writing challenge* a zaujalo mne to. Takže, jak jinak, jsem se rozhodla, že to zkusím.
Je zde 18 daných témat, které se budu snažit splnit co nejdříve. Nejsem žádný přeborník v psaní, ehm ehm (skromně si odkašlala), zatím, takže prosím o shovívavost, je to zatím pouze začátek, ale doufám, že by to mohlo jednou vést k mému snu.
Samozřejmě to nebude hotové za 18 dní, ale chci jet bod po bodu a chci, aby to trochu vypadalo a bylo aspoň trochu ke čtení. A taky na takovéhle psaní musí být nálada, správná atmosféra, chuť, čas, vhodné prostředí a tak dále a tak dále, takže to nebude prostě hned hotové.
Ale mým cílem je dotáhnout to do konce.
Tak mi fanděte a zkuste si to taky!

Přikládám seznam témat:
  1. Nekonečný život
  2. Napiš klasickou pohádku
  3. Napiš příběh ve kterém jsou postavy jeden den bez energie
  4. Napiš příběh o snu
  5. Příběh který se odehráva za 100 let
  6. Příběh, který se odehrává před rokem 1950
  7. Začni příběh se slovi sáhla na malou krabičku a usmála se
  8. Příběh oceánu
  9. Cestovatel
  10. Příběh o tvém oblíbeném městě (250 slov)
  11. On a ona se srazili v knihovně
  12. Začni příběh se slovy nedočkavě pohlédl na své hodinky
  13. Napiš příběh v budoucnosti, přítomnosti, minulosti
  14. Horečka
  15. Život jde dál
  16. Život celebrity
  17. Napiš vzpomínky z dětství
  18. Konec
Nikys

Biomanžel + Biomanželka

29. června 2017 v 20:39 | Nikys |  Dokola kolem knih
BiomanželkaBiomanžel
Tak nějak nevím, co napsat k těmto dílům. Viewegha moc nemusím jako člověka, ani jako spisovatele. Nicméně knihu jsem dostala, tak jsem si dokoupila i druhý díl, abych to měla komplet, když už.

Autor >> Michal Viewegh
Žánr >> Romány, Česká literatura
Nakladatelství >> Druhé město
Vydáno >> 2010 / 2015
Počet stran >> 168 / 176

Celkově bych to shrnula asi takto: Neustále stěžování si na svůj život. Svalování vlastních neúspěchů na druhé - hlavně na manželku. Potřeba litování od druhých lidí.

Něco takového jsem nečekala, proto mě překvapilo, jaký obsah to má.

***
Ano, pan M.V. je trochu jiný člověk a tohle jsou knihy z jiného soudku, než jak od něj byli čtenáři doposud zvyklí. Žádnou jinou knihu jsem od něj nečetla - zatím!
Proč najednou takový názor? Protože před několika týdny byla u nás beseda s M. Vieweghem.
Nejdřív bylo samozřejmě autorské čtení z jeho nejnovější knihy (BŮH V RENAULTU) a to mě opravdu bavilo. Nejenže téma knihy je mi blízké - život na vsi/malém městě, kde každý o každém ví všechno, drby, sousedská přátelství, klasický život, ale i předčítání mne bavilo! Tu knihu si prostě musím přečíst!
Následovala zmíněná beseda, kdy padali nejrůznější otázky a řekla bych, že se opravdu všichni bavili! I já. Dozvěděli jsme se něco o jeho životě, o jeho rodině, tvorbě, kde nejraději tvoří, kdo první čte rukopis a tak dále.
A dokonce mám podepsané obě knihy! JUPÍ! Vždycky jsem chtěla VLASTNIT knihu podepsanou autorem! YES!

***

Přiznám se, že jsem si o panu M.V. udělala obrázek po první knize, druhou jsem si přečetla jenom proto, abych věděla, jak to dopadne, a ten obrázek nebyl moc dobrý. Ale na tom setkání na mne M.V. působil velmi dobře a to změnilo můj názor i na přečtení dalších jeho knih - no minimálně jedné ;-)

Takže opět.. čtěte, čtěte a čtěte!
Nikys

20. výročí

29. června 2017 v 19:19 | Nikys |  Napsali o...
Výsledek obrázku pro harry potter výročí
(obrázky google)

Ano, správně, jedná se o románovou ságu Harryho Pottera. Každý o tom píše, každý začíná číst znovu knihy. Příspěvky na fejsu, instáči, twitteru a všude jinde.

Ano, je hezké, že si to všichni chtějí připomenout, ale copak to musí být na každém "rohu" internetového světa? Některé stránky nakladatelství na sociálních sitích vytvořili různé soutěže a kvízy o ceny s tématikou HP, což je fajn. Do jedné soutěže jsem se zapojila, a jak je mým zvykem - opět jsem nic nevyhrála.

Ale proč musí všichni házet #hastagy s výročím HP? A přitom jsou všechny příspěvky témř identické - fanoušek oblečen do něčeho s tématikou HP, ať už kostým nebo triko, či šaty s HP obrázkem. Lidi, sakra, kde je nějaká originalita?
Neříkám, že jsou všechny příspěvky na jedno brdo, ale opravdu mě to nebaví. Když už chci něco přidat a poslat do virtuálního světa sociálních sítí, mělo by to mít kousek z mé osobnosti a být to opravdu ode mě. A ne proto, že je výročí a když přidám správné #hastagy, získám dost lajků a možná přibudou followeři... oh, come on!

A samozřejmě články. Každé internetové "noviny" a webovky různých televizních stanic vydali minimáně jeden článek o tomto výročí. Všechny tyto portály chtějí mít zajímavý, originální článek, protože přeci jdou s dobou. Přiznám se, že jsem je nečetla, tedy až na jeden, nevím, proč jsem si vybrala zrovna tenhle, zrovna téhle TV stanice, ale je to tak. A přišel mi docela zajímavý, i když vlastně skoro všechno jsem už věděla, než jsem si článek přečetla, ale i tak mě překvapil.

Udělejte si test, jak jste na tom, od Martinusu :)
http://blog.martinus.cz/2017/06/harry-potter-20-otazek-k-20-vyroci?utm_campaign=HP+kviz--customers&utm_medium=cpc&utm_source=facebook&utm_term=ROIHUNTER&utm_id=at1%2112206475


Sedmilhářky

14. června 2017 v 20:19 | Nikys |  Dokola kolem knih
Sedmilhářky
Šoposká + Kohoutová aneb Čecháková s Čechákovou. Nejlepší kamarádky, kolegyně, švagrové, spoluautorky, vlastní jeden společný účet na instagramu, píšou blog a na jeho základě vydaly tuto knihu. Tak jak to asi mohlo dopadnout?

Autor >> Marika Šoposká + Berenika Kohoutová
Žánr >> Povídky, Česká literatura
Nakladatelství >> Grada
Vydána >> v r. 2016
Počet stran >> 216
Edice >> Cosmopolis
Ilustrace >> Kristýna Nezvedová

Dostala jsem jejich "zápisník", jejich "dopisový deník jedné pro druhou" od bráchy k narozeninám. Četla jsem to, když jsem byla tři týdny na antibiotikách a neměla na nic náladu. Ale jejich zážitky, postřehy, dojmy mi zlepšovali náladu.

Kniha je doplněná o kresby, které jsou i na blogu. Jsou tam zaznamenány jejich životní události. To, co zažily. Ať už společně, nebo každá sama. Jejich myšlenky. Bláznivé nápady. Je to vlastně humorná knížka, která obsahuje skvělé hlášky a životní moudra dnešní doby.
Řeknete si, obě jsou vdané, jedna je matka, druhá je macecha. S nima nemám nic společnýho, proč bych to četla? Ale opak je pravdou. Máte mnoho společného! Šílené zážitky, trable s klukama.. všechno tam je. A děje se to všem!

Je to životní příběh dvou holek, které spojilo kamarádství, společný projekt a spečetily to manželstvím s dvojčaty.
Doporučuji na špatnou náladu, pro pobavení a rozveselení.
Nikys

Dívka, která si říkala Tuesday

14. června 2017 v 19:29 | Nikys |  Dokola kolem knih
Dívka, která si říkala Tuesday
Mám ráda tenhle žánr. V loňském roce byli "dívky" v kurzu, tak jsem si taky jednu pořídila. Ovšem méně >slavnější< Tuesday (ta slavnější je samozřejmě ve vlaku). Ale musím říct, že jsem ráda, že jsem si vybrala tuto dívku, protože mě nezklamala a přečetla jsem ji na dva dechy (ne jedním) :)

Autor >> Stephen Williams
Originální název >> Tuesday Falling
Překlad >> Michael Havlen
Žánr >> Thriller, Světová literatura
Nakladatelství >> Domino
Vydáno >> v r. 2016
Počet stran >> 328


Příběh se odehrává v labyrintu starých a opuštěných tunelů - nepoužívané trasy metra, nebo sklady (sklepy) obchodů. V Londýně takovém, jak ho nikdo nezná (nebo ho takhle zná jen opravdu pár vyvolených) - zajímavé, nápadité, pěkně vykreslené. Díky skvělému popisu, jako bych byla součástí - nenápadný pozorovatel na zrcadlovou stěnou. Tuesday se uchýlila pod Londýn v době, kdy ji lidé "nahoře" ublížili. Mstí se lidem, kteří ji vzali život.
Kniha mě upoutala už jen přebalem! Vystihuje naprosto přesně, kde se bude děj odehrávat - prostě v potrubí :-D Zní to vtipně, ale je to vážně tak. A navíc ta dívka - hubená, ale statná, vzpřímená postava nazanačuje, že ona ví, co chce. Má plán. Má svaly. Má odvahu. Má vztek. Má něco, co ti nahoře nemají - zná velmi dobře podzemí Londýna.

Krátké kapitoly maximálně vybízejí ke čtení, děj rychle odsejpá a kniha se čte v podstatě sama. Pamatuju si, že jsem se nemohla dočkat, až skutečně odhalím, jak to opravdu bylo. Ale zároveň mnou procházel smutek, že příběh skončí. Že se budu muset s Tuesday rozloučit. Měla jsem smíšené pocity po přečtení, kolikrát i během čtení, a to je důkaz, že je to napsané opravdu dobře (alespoň pro mě).

Jedná se o poutavý, napínavý příběh o mladé dívce, která bere právo do svých rukou. Tuesday se mstí gangu za odporné věci, a mstí se mnohonásobně. V jejích očích, v podstatě po přečtení i v mých očích, je to stále málo. Podobných gangů je na světě tolik, a dívek, které by si říkali Tuesday je naopak velmi málo.

Shrnu to: bylo by skvělé, kdyby Tuesday měla nějaké pokračování! Nebo kdyby se jednalo o prequel! To by byla paráda!
Nikys

6 důvodů proč číst knížky

13. června 2017 v 21:49 | Nikys |  Napsali o...
Prozkoumat mysl vraha, okusit sladkost z králova stolu, zamilovat se, nahlédnout do budoucnosti. To vše a mnohem víc, klidně jen při svíčce a za pár minut. Stačí usednout a ponořit se do děje. Věrný přítel, pomocník, rádce, vaše druhé já, nová realita a skvělá zábava je tu. Zázrak? Ano i ne. Řeč je o knize!

Nepotřebujete signál, chytrou bedýnku, a dokonce ani elektřinu. Knížku si můžete přečíst i při svíčce, tedy pokud máte v kabelce dobré brýle. Proč se nevrátit k té staré osvědčené droze, neškodné, a dokonce léčivé? Výmluvy, že na čtení nemáte čas, chuť ani náladu, nebereme. Možná vás pár důvodů, proč sáhnout do knihovny, skříně nebo pod postel, navnadí k té zdraví prospěšné činnosti, jakou bezesporu čtení je.

Ostatně léčebné účinky četby zkoumá vědní obor nazývaný biblioterapie. Jejím smyslem je pomocí četby uvolnit čtenářovo napětí a znovuobnovit jeho pozitivní vztah k životu. Taková četba Robinsona jistě naučí vážit si domova! Není nejvyšší čas přestat sledovat nekonečné depresivní seriály a začít raději číst? Víte třeba, že čtenáři jsou na rozdíl od chronických sledovačů televize, videí a hráčů her daleko empatičtější a citlivější ke svému okolí? Zde je výběr několika hlavních výhod, které četba přináší.

1) Čtení zlepšuje paměť
Ano, je to tak. Pravidelní čtenáři knih mají až o polovinu vyšší kapacitu paměti než jejich vrstevníci, pasivní konzumenti pořadů v televizi. Při čtení totiž mozek pracuje víc a jinak, musí zapojit fantazii a představivost. Domýšlet konce a předvídat nevyřčené. Jak jinak uhodnout vraha ještě před koncem detektivky?

2) Zmírňuje chronickou bolest
Opravdu. Tuto skutečnost potvrdí každý "majitel" chronické bolesti, jakou může vyvolat třeba artritida. Kniha, do které se čtenář začte, pomůže zapomenout na vše z tohoto světa. V jiné realitě se alespoň na čas stává bolest neviditelnou, protože zde neexistuje. Nesmí se ale jednat o knihu nudnou, nezáživnou, nebo dokonce hloupou. Takové čtivo může naopak vyvolat záchvat zuřivosti a agrese. Běda tomu, kdo vstoupí nespokojenému čtenáři do rány!

3) Zvyšuje slovní zásobu a IQ
Počet používaných slov se časem zmenšuje dle profese a charakteru společnosti, ve které se pohybujeme. Mluvíme totiž v zásadě o stále stejných či podobných věcech. Známe to všichni. Dětí se vyptáváme, co se odehrálo ve škole, co měly k jídlu, co říkají kamarádi. Manžela na výši výplaty a přítelkyně na posledního milence. A tak stále dokola. Není divu, že na některá slova, názvy a pojmy téměř zapomeneme! To knihy nás nenechají zakrnět. Stačí prostřídat Sinuheta s Babičkou a opepřit je Macbethem. Za chvíli budeme mluvit nejen jako kniha, ale i naše obzory se rozšíří dál než na konec ulice.
Počet mozkových buněk čtenářů neklesá tak tragicky rychle jako u nečtenářů. Pokles je zpomalen o dobrých 15 procent. Dobrá zpráva je, že tento pokles může zmírnit i luštění křížovek, sudoku nebo hraní šachů.

4) Nastartuje hubnutí
Pokud si říkáte, že tohle tvrzení je už opravdu silné kafe, nenechte se mýlit. Mozek totiž spotřebuje ke své činnosti značné množství energie, dle posledních lékařských výzkumů dokonce až jednu pětinu z energie nutné pro fungování celého lidského těla. Navíc tuto energii dokáže vyrobit pouze a jedině z glukózy. Proto je ve výživě cukr, ať jednoduchý, nebo složený, zcela nezbytný.
Bohužel špatná zpráva je, že přečtením tlustého svazku Jiráska nebo Dostojevského konzumaci kila čokoládového dortu neodčiníme. To by se to hubnulo, ach jo!

5) Lepší než ukolébavka nebo antidepresiva
Ano, čtení totiž uklidňuje. Zbaví vás stresu, uvolní. Pár řádků před spaním zklidní vaši mysl a vyčistí vám hlavu, na rozdíl od míhajících se obrazů provázených zářením v televizi nebo notebooku.
Nevěříte? V roce 2009 vědci potvrdili, že stačí pouhých šest (!) minut čtení denně, abyste se zklidnili a vyplavili stres z těla.

6) Zažene nudu a stereotyp
Tu všeobjímající nicotu stravující naše životy nenápadně, trpělivě, kousek po kousku. Boj s ní je jako boj s větrnými mlýny. Nakupování, úklid, sociální sítě. To vše je jen pokus o zastavení netvora! Jediným smysluplným zabijákem nudy je dobrá knížka. Jen s ní můžete procestovat světadíly, jen díky ní může vypadat hrdina tak, jak právě vy chcete.
Páchnoucího lovce mamutů si klidně můžete přetvořit na navoněného metrosexuála, medvídka Pú na krvežíznivou bestii, fantazii meze klást nemusíte. Dokonce ani pověstný hrneček nemusí vařit jen krupicovou kaši, ale bramborovou nebo rovnou batátovou.
Kdo by radostně neřešil vraždy se slečnou Marplovou a kdo by neplakal s Villonem, králem básníků? Kdo by nechtěl nakouknout do ložnice Šeherezády nebo zjistit, kým byl Jack Rozparovač? Osedlat si Hatátitlu, vzlétnout (opatrně) s Ikarem k obloze, nakouknout Sinuhetovi přes rameno. Každý má pár tajných přání, která dokáže splnit jen oblíbená knížka.
Navíc - už od rána se budete těšit na svého hrdinu! A pokud nechcete čekat do večera, strčte si pár virtuálních kamarádů do čtečky! Ta vám v kabelce pomůže přežít nejen jízdu tramvají, ale i náročné školení či čekání u lékaře. Kniha je kniha, samozřejmě, ale zkuste nacpat Švejka do kabelky, že…

Článek převzat (a zkrácen) z www.novinky.cz
Prostě čtěte, čtěte a čtěte.. Kupujte si knížky, plňte knihovničky, police, prázdná místa v bytě, mějte své světy, kam utíkáte před realitou. Buďte šťastnější, spokojenější, zdravější, chytřejší.. díky KNIHÁM!

Nikys

Divá Bára a jiné prózy

13. června 2017 v 18:39 | Nikys |  Dokola kolem knih
Divá Bára a jiné prózy
Z této knihy si nemůžu vybrat jednu povídku, která by byla nejlepší. Všechny jsou krásné a každá má něco do sebe. Každá je něčím jiná a zároveň jsou si podobné. Celkově hodnotím tuto knihu jako velmi pěknou, čtivou, zajímavou. Doporučuji!

Autor >> Božena Němcová
Žánr >> Povídka, Česká literatura
Nakladatelství >> Československý spisovatel
Vydáno >> v r. 1983 (i první originál)
Počet stran >> 272
Edice >> Slunovrat - malá řada
Autor obálky >> Jan Kudláček

***DIVÁ BÁRA***
Báru jsem četla na základce, byla to povinná četba a už tehdy se mi líbila. Vykresluje báru jako divoženku, která se ničeho a nikoho nebojí. Je statná a silná, ale zároveň krásná jako žádné jiné děvče ve vsi. A právě proto tolik leží v žaludku sousedům (tohle prostě zůstaně vždycky v našem světě, nikdy to nezmizí, bylo to tu před sto lety a bude to tady i za dalších sto let).
Bára se nejvíce přátelí s Elškou, která je o proti Báře něžná a křehká, žije na faře a má ji velmi ráda. Vzájemně by za sebe daly ruku do ohně - prostě opravdové přátelství, které vydrží na věky.
Další co přetrvává je to, že Báru by chtěl každý chlapec ve vsi, ale, ať už jen matkami, nebo oběma rodiči, všichni to mají zakázané. I jen se s Bárou přátelit, protože si myslí, že je divá a po čertech a má bulíčí oči a kdoví co ještě. Některé věci ani čas nezmění.
Typický je zde výkres vesnického prostředí, života lidí a vztahů. Už jenom proto mám tak ráda tvorbu Boženy Němcové. Dokáže tak pěkně a působivě nastartovat představivost, že čtení jde pak samo. Vždycky úplně vidím obličeje, vesnice, města, šaty....všechno.
Samozřejmě jsem viděla i filmové zpracování Divé Báry, ovšem tam byl ten konec trochu dramatičtější, asi aby nalákali diváky, proto jsem se divila, že kniha je jiná, ale přijde mi to takhle lepší. Navíc, jsem zvyklá, že televizní zpracování málokdy sedí s dějem v knize.

***KARLA***
U tohohle dílka jsem samozřejmě znala název, ale ten příběh už ne. Do poloviny jsem viděla jistou podobnost s Divou Bárou. Statné děvče, krásné, urostlé, nebojácné. S jednou nejlepší přítelkyní, kterou měla ráda a ona měla ráda ji. Příběh ze vsi, dětské vylomeniny a zážitky.
Od druhé poloviny jsem začala tušit, že něco prostě nesedí, něco je jinak. Tolik jsem se vžila do toho příběhu, že jsem takhle uvažovala. A měla jsem pravdu. Mé tušení se potvrdilo a tudíž jsem tolik překvapená nebyla, ale i tak to bylo moc pěkné.
Chvíli jsem přemýšlela, co dalšího mi tento příběh připomíná a vzpomněla jsem si na "pohádkový seriál", který se vysílal před lety - O ztracené lásce. Kdo to viděl, už asi ví, jak to dopadne, nebo to alespoň tuší, ale i tak to stojí za přečtení.

***DOBRÝ ČLOVĚK***
Tenhle příběh považuji za velmi pěkný a povedený! Nejvíc se liší od zbylých třech povídek, protože se odehrává hlavně ve Vídni "ve službě". O to je zajímavější, protože je to prostě jiné.
Když jsem se dostala k té části, kde se Madla setkává s Hájkem poprvé, hned jsem si řekla "panebože, ti dva musí být spolu, a pokud nebudou, tak je paní Němcová krutá ke čtenářům" :-D !
U tohohle příběhu je zajímavé to, že i když často tuším, že to dopadne dobře, nebo špatně, tak, jak chci, nebo nechci, u Dobrého člověka jsem to netušila! A jsem ráda, že jsem si tento pocit připomněla, protože je to zajímavé a pěkně a ten pocit plný očekávání, jak to nakonec dopadne je k nezaplacení!

***PAN UČITEL***
Tento příběh je také jiný, ale ne prostředím, nýbrž stylem vyprávění. Je to totiž psáno v první osobě a to je zajímavé a hodně pěkné!
Prostředí je opět vesnické, lidé i okolí jsou popisovány typickým způsobem, jen to prostě nevypravuje autorka, ale hlavní hrdnika. Ano, hlavní hrdinka - i přesto, že název zní Pan učitel! Trochu mě zmátlo, když jsem začala číst a bylo to psáno v ženském rodě a ještě v první osobě! Milé překvapení, musím říct.
Opět se zde vyskytuje něco, co přetrvává a nikdy nezmizí. A to je strašení a vykládání hrůz, které se buď nikdy neděly, jnebo jsou přikrášlené, aby se děti bály nových věcí - v tomto případě nástupu do školy. V tomto případě to 100% není pravda! Povídka by se mohla jmenovat >Pan učitel - dobrý člověk<, protože to by absolutně sedělo na postavu pana učitele.
Opět krásně zpracované téma toho, jak venkovské děti chodí do školy do města, nebo vedle do vsi. Když začne sezóna prací na poli, tak se do školy nechodí a musí doma pracovat a pomáhat - všichni, bez ohledu na věk. Děti si školu užívají, líbí se jim poznávat nové věci... Je to prostě krásně popsané, měla jsem pocit, jako bych s nimi seděla v jedné třídě.
Povídka končí smutně, ale to patří jak k příběhu, tak i k životu.

Nikys

Já, Mattoni - Legenda o prodavači vody

6. června 2017 v 19:59 | Nikys |  Dokola kolem knih
Já, Mattoni - Legenda o prodavači vody
Tuto knihu jsem četla minulé léto, ještě než to začali dávat v televizi jako seriál, tuším. Kniha se mi moc líbila od začátku do konce. Proto jsem se na televizní zpracování nikdy nepodívala. Opět by mi to akorát zkazilo zážitek z knihy!
Miluju popis doby, šatů, zvyků, osob, situací.. všeho.. hlavně, když to má nádech historie!

Autor >> Petr Zikmund
Žánr >> Román, Historie, Česká literatura
Nakladatelství >> Česká televize
Vydáno >> v r. 2016
Počet stran >> 456


Když se mi kniha dostala do ruky, myslela jsem, doufala jsem, že se bude jednat o životopisné dílo, a podle mě se o to i pan Zikmund snažil, ale opravdu tomu tak není. Mělo mě to napadnout, že když je v druhé části názvu >legenda<, bude se jednat pouze o legendu a ne o podložená fakta ze života Heinricha Mattoniho.

Což ovšem neubírá na čtivosti příběhu. Pokud to vezmu tak, že se jedná o legendu, jak vypovídá název knihy, jde o velmi pěknou knihu, která se čte sama, díky dobře propracovanému příběhu, vykresleným postavám a místům. Líbí se mi také "návraty" do minulosti, do dob dětství, které jsou ztvárněné pomocí zápisků (pamětí) pana Mattoniho. Je to takové oživení a je to příjemné.

Za mě knihu rozhodně doporučuji k přečtení. Nejsem si jistá, jestli i těm, kteří viděli seriálové zpracování, protože jsem četla, že seriál a kniha jsou jako přes kopírák. Ovšem ti, kteří si chtějí přečíst skutečně něco o životě velkého pana Mattoniho, tak bych doporučila určitě jinou knihu, která nebude legendou, jako tato.

Nikys

Deníky princezny Mii

5. června 2017 v 19:39 | Nikys |  Dokola kolem knih
Princezniny deníkyMísto pro princeznu!Zamilovaná princezna Povinnosti princezny Princeznám sluší růžová Princezna v zácviku Princezna na večírku Princezna nad propastí Princezna Mia Navždy princeznou

Tahle série je pro mne něco nepopsatelného. Celé to pro mě hrozně moc znamená. Ať už začátky čtení, první deník (který nikdy nebyl takový, jako Miin - proč asi?! :-D ) až po prožívání v podstatě stejných problémů.

Autor >> Meg Cabot
Originální název >> Princess Diaries (...)
Překlad >> Eva Lapáčková
Žánr >> Pro děti a mládež, Dívčí romány
Nakladatelství >> Knižní klub
Vydáno >> od r. 2001
Série >> Princezniny deníky

První deník jsem dostala k Vánocům asi ve čtvrté nebo páté třídě. Od té doby se to se mnou táhne. Přečetla jsem první a chtěla jsem další a další.. Nakonec jsem přečetla všechny, ať už jsem si knihy půjčila v knihovně, nějaké jsem i dostala, nebo jsem si je stáhla do čtečky.
Je to pár let zpátky, co jsem si všechny díly přečetla znovu, už jako dospělá. Musím říct, že zážitek mám pořád stejný, jenom názor na Miu se změnil, ale to se dalo čekat.

Je to velký rozdíl, číst tyhle knížky ve stejném věku, kdy je psala Mia a v podstatě teď (skoro o deset let později). Dřív jsem měla pocit soucítění s Miou, chápala jsem ji. Ale teď? No kdybych ji potkala, asi bych na ni neměla nervy.

Už jen dle popisu v deníku mi přijde rozmazlená, nestálá, nerozhodná, neschopná něco udělat, dodělat, začít. Proboha, vždyť Michaela miluje od prvního deníku (až na poblázení do frajírka Joshe, ale tak, to bylo jen takové poblouznění), a dali se dohromady až kdo ví kdy a...
A taky nechápu to, proč souhlasila s tím, že bude chodit s Kennym? Už jen podle popisu je Kenny trouba a Mia se o něj nezajímá! Takže místo toho, aby bojovala o Majkla a nemotala hlavu Kennymu, žárlila na holku, která dokázala naklonovat octomilku ve svém pokoji!
A to, že v jednom kuse píše do deníku?! U nás vyučovací hodina trvá 45 minut, v USA asi 50 (?) a ona stejně každou hodinu něco píše! A ještě se diví, že propadá hned první den z matiky?! A jak to vůbec stíhá? Jednou jsem zkoušela (doma, samozřejmě) psát 45 minut a rozhodně jsem toho nenapsala tolik (ručně, do sešitu), jako Mia. Nechápu, jak to stíhala.
A ještě si píše poznámky a úkoly do deníku. Nosí ho do školy. O jejím deníku vědí všichni!

Tohle a mnohem víc věcí se mi honili hlavou, když jsem si deníky četla v dospělosti. Čekala jsem od toho víc. Něco jako, když jsem to četla prvně. Teď bych si to taky ráda přečetla, znovu, ale už bych věděla, do čeho jdu, tak by to asi nebylo tak zlé.

A také je to důkaz toho, že některé věci, mají zůstat tak, jak jsou. Když jsem měla Miu jako vzpomínku, bylo to tak krásný, ale když jsem si to rozbila znovupřečtením, není to už ono.
To se prostě stává.

Nikys

Miluj svůj život

5. června 2017 v 18:29 | Nikys |  Dokola kolem knih
Miluj svůj život-ilustr.
Tuhle knihu by si, podle mě, měl přečíst snad každý člověk na Zemi!
Každý občas prostě potřebuje pomoc, ale ne každý si o ni umí říct. Ať už je to kamarád/ka, rodič, přítel/kyně nebo snad nějaká odborná pomoc. Tahle knížka to zastane všechno!

Autor >> Louise L. Hay
Originální název >> You can heal your life
Žánr >> Duchovní literatura
Překlad >> Jana Žlábková
Vydáno >> 1999
Nakladatelství >> Pragma

Knihu jsem dostala asi před dvěma lety na Vánoce. Takže je to skoro 2 a půl roku!
Na první pohled jsem se zamilovala do desek! Už jen ty srdíčka k tomu vybízejí, ale i samotný název, že máme milovat svůj život.
Pak jsem prostě na tu knihu jen tak koukala a hned mi bylo líp, jenom z toho dívání se na desky!
Ale když jsem se začetla, tak jsem si řekla "proboha, proč jsem tuhle knihu neobjevila dřív?!"! Asi by bylo pár věcí v mém životě jinak, kdybych tu knihu měla třeba už před deseti lety (ano, už od svých patnácti let!). Ale zase na druhou stranu si říkám, že kdybych udělala jenom malý krůček jinak, můj život nebyl takový, jaký je teď a nebyla bych tam, kde jsem teď. A já svůj život teď opravdu miluji, protože mi dal toho nejlepšího parťáka pro život pod Sluncem! A to by se nestalo, kdybych si předtím neprošla tím vším sajrajtem.

Kniha neříká, jak máme žít, ukazuje spíš cestu, jak mít život kolem sebe, sám sebe, rád. Navíc ty kresby působí skoro terapeuticky (nevím, jak jinak to nazvat). Prostě mi přišlo, že mě ty obrázky uklidňují. Krásně ladí a doplňují text. Uklidňují. Navozují tu správnou atmosféru při čtení takovéhle knihy.
Už teď vím, že si ji musím přečíst znovu, ale ne teď. Jednak proto, že si ji chce půjčit moje drahá přítelkyně a jednak proto, že necítím potřebu si ji přečíst.

Velmi zajímavý je také životní příběh samotné Louise, který opravdu stojí za přečtení a je na samém konci knihy. Paní Louise jsem si vyhledala na internetu a je jí 90 let!! Je to neuvěřitelné!
Kdybych někde viděla další její knihy, neváhám ani minutu, abych si je pořídila. Je to opravdu dobrá investice (jako všechny knihy).
Díky knize jsem si uvědomila spoustu věcí a jsitě přijou dlaší a další věci při dalším a následujícím čtení.

Nikys