Divá Bára a jiné prózy

13. června 2017 v 18:39 | Nikys |  Dokola kolem knih
Divá Bára a jiné prózy
Z této knihy si nemůžu vybrat jednu povídku, která by byla nejlepší. Všechny jsou krásné a každá má něco do sebe. Každá je něčím jiná a zároveň jsou si podobné. Celkově hodnotím tuto knihu jako velmi pěknou, čtivou, zajímavou. Doporučuji!

Autor >> Božena Němcová
Žánr >> Povídka, Česká literatura
Nakladatelství >> Československý spisovatel
Vydáno >> v r. 1983 (i první originál)
Počet stran >> 272
Edice >> Slunovrat - malá řada
Autor obálky >> Jan Kudláček

***DIVÁ BÁRA***
Báru jsem četla na základce, byla to povinná četba a už tehdy se mi líbila. Vykresluje báru jako divoženku, která se ničeho a nikoho nebojí. Je statná a silná, ale zároveň krásná jako žádné jiné děvče ve vsi. A právě proto tolik leží v žaludku sousedům (tohle prostě zůstaně vždycky v našem světě, nikdy to nezmizí, bylo to tu před sto lety a bude to tady i za dalších sto let).
Bára se nejvíce přátelí s Elškou, která je o proti Báře něžná a křehká, žije na faře a má ji velmi ráda. Vzájemně by za sebe daly ruku do ohně - prostě opravdové přátelství, které vydrží na věky.
Další co přetrvává je to, že Báru by chtěl každý chlapec ve vsi, ale, ať už jen matkami, nebo oběma rodiči, všichni to mají zakázané. I jen se s Bárou přátelit, protože si myslí, že je divá a po čertech a má bulíčí oči a kdoví co ještě. Některé věci ani čas nezmění.
Typický je zde výkres vesnického prostředí, života lidí a vztahů. Už jenom proto mám tak ráda tvorbu Boženy Němcové. Dokáže tak pěkně a působivě nastartovat představivost, že čtení jde pak samo. Vždycky úplně vidím obličeje, vesnice, města, šaty....všechno.
Samozřejmě jsem viděla i filmové zpracování Divé Báry, ovšem tam byl ten konec trochu dramatičtější, asi aby nalákali diváky, proto jsem se divila, že kniha je jiná, ale přijde mi to takhle lepší. Navíc, jsem zvyklá, že televizní zpracování málokdy sedí s dějem v knize.

***KARLA***
U tohohle dílka jsem samozřejmě znala název, ale ten příběh už ne. Do poloviny jsem viděla jistou podobnost s Divou Bárou. Statné děvče, krásné, urostlé, nebojácné. S jednou nejlepší přítelkyní, kterou měla ráda a ona měla ráda ji. Příběh ze vsi, dětské vylomeniny a zážitky.
Od druhé poloviny jsem začala tušit, že něco prostě nesedí, něco je jinak. Tolik jsem se vžila do toho příběhu, že jsem takhle uvažovala. A měla jsem pravdu. Mé tušení se potvrdilo a tudíž jsem tolik překvapená nebyla, ale i tak to bylo moc pěkné.
Chvíli jsem přemýšlela, co dalšího mi tento příběh připomíná a vzpomněla jsem si na "pohádkový seriál", který se vysílal před lety - O ztracené lásce. Kdo to viděl, už asi ví, jak to dopadne, nebo to alespoň tuší, ale i tak to stojí za přečtení.

***DOBRÝ ČLOVĚK***
Tenhle příběh považuji za velmi pěkný a povedený! Nejvíc se liší od zbylých třech povídek, protože se odehrává hlavně ve Vídni "ve službě". O to je zajímavější, protože je to prostě jiné.
Když jsem se dostala k té části, kde se Madla setkává s Hájkem poprvé, hned jsem si řekla "panebože, ti dva musí být spolu, a pokud nebudou, tak je paní Němcová krutá ke čtenářům" :-D !
U tohohle příběhu je zajímavé to, že i když často tuším, že to dopadne dobře, nebo špatně, tak, jak chci, nebo nechci, u Dobrého člověka jsem to netušila! A jsem ráda, že jsem si tento pocit připomněla, protože je to zajímavé a pěkně a ten pocit plný očekávání, jak to nakonec dopadne je k nezaplacení!

***PAN UČITEL***
Tento příběh je také jiný, ale ne prostředím, nýbrž stylem vyprávění. Je to totiž psáno v první osobě a to je zajímavé a hodně pěkné!
Prostředí je opět vesnické, lidé i okolí jsou popisovány typickým způsobem, jen to prostě nevypravuje autorka, ale hlavní hrdnika. Ano, hlavní hrdinka - i přesto, že název zní Pan učitel! Trochu mě zmátlo, když jsem začala číst a bylo to psáno v ženském rodě a ještě v první osobě! Milé překvapení, musím říct.
Opět se zde vyskytuje něco, co přetrvává a nikdy nezmizí. A to je strašení a vykládání hrůz, které se buď nikdy neděly, jnebo jsou přikrášlené, aby se děti bály nových věcí - v tomto případě nástupu do školy. V tomto případě to 100% není pravda! Povídka by se mohla jmenovat >Pan učitel - dobrý člověk<, protože to by absolutně sedělo na postavu pana učitele.
Opět krásně zpracované téma toho, jak venkovské děti chodí do školy do města, nebo vedle do vsi. Když začne sezóna prací na poli, tak se do školy nechodí a musí doma pracovat a pomáhat - všichni, bez ohledu na věk. Děti si školu užívají, líbí se jim poznávat nové věci... Je to prostě krásně popsané, měla jsem pocit, jako bych s nimi seděla v jedné třídě.
Povídka končí smutně, ale to patří jak k příběhu, tak i k životu.

Nikys
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kathleena Kathleena | E-mail | Web | 15. června 2017 v 9:23 | Reagovat

Krásná knížka a moc hezký blog. :)

2 Nikys Nikys | 29. června 2017 v 11:14 | Reagovat

Díky moc! Snažím se, čtenářské deníčky mě vždycky bavily! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama