Červenec 2017

Harry Potter a kámen mudrců

24. července 2017 v 17:49 | Nikys |  Dokola kolem knih
Harry Potter a Kámen mudrců

Myslím, že mi nepřísluší nějak hodnotit celou sérii, ale právě jsem dočetla první díl a tak to sem přidám, ať to mám pěkně kompletní.

Autor >> Joanne K. Rowlingová
Originální název >> Harry Potter and the Philosopher´s Stone
Překlad >> Vladimír Medek
Žánr >> Pro děti, dobrodružné, pohádky
Vydáno >> v r. 2000
Nakladatelství >> Albatros
Počet stran >> 288

Jakožto Potterholic (a tady je to opravdu vidět) tohle prostě miluju a je to ještě takové pohádkové a už se pomalu pouštím do dalšího dílu a nezapomínám na další četbu, samozřejmě.

After all this time?
Always
<3
Nikys

V Česku čte 93 % dětí ve věku do 12 let

20. července 2017 v 18:29 | Nikys |  Napsali o...
85 % rodičů považuje za nejlepší dárek pro děti knihu. Nejspíš i proto se dětským knihám v Česku daří. Z nedávného průzkumu mezi dětmi do 12 let, který si nechala vypracovat největší česká vydavatelská skupina Albatros Media, plyne, že čtení knih děti baví. 48 % dětí čte rádo, pouze 7 % nečte vůbec. Pro děti na 1. stupni je čtení prestiž, přečtou průměrně 10 - 15 knih ročně.

Čtecí rituály jsou často v rodinách nahrazovány filmy, tablety a hrami. Přibývá dětí, které přicházejí do mateřských škol a neznají základní dětská říkadla a klasické pohádky. Důsledek je i ten, že děti v předškolním věku neudrží pozornost a po deseti minutách předčítání nejsou schopné se koncentrovat. Děti v předškolním věku baví nejvíce knihy, které kopírují filmovou předlohu (no, aspoň něco, ale to je časem přejde, a budou rády, že knihu četly dřív, než to natočili!) a rády si prohlížejí encyklopedie.
Děti na 1. stupni ZŠ se často mezi sebou chlubí, co přečetly, čtení je pro ně prestiž. Vyžadují akčnější knihy s rychlým spádem a napětím. Zajímají je téměř všechny žánry - zvířata, detektivky, dobrodružné knihy i humor a komiks.

Rybí Krev

19. července 2017 v 18:19 | Nikys |  Dokola kolem knih
Rybí krev

Znáte to taky? Jdete si koupit oběd a náhodou skončíte v knihkupectví?! Zase?
A přesně takhle jsem objevila tuto knihu, díky které, se Jiří Hájíček stal mým oblíbeným spisovatelem! Musím mít další jeho knihy! Tak zase někdy.. až si třeba půjdu pro oběd....

Autor >> Jiří Hájíček
Žánr >> Česká literatura, román
Vydáno >> 2012
Nakladatelství >> Host
Počet stran >> 360

Vůbec se nedivím, že tato kniha vyhrála v roce 2014 cenu Magnesia Litera! Opravdu si to zaslouží!

Když jsem začala číst, něco mi nesedělo. Musela jsem se pořádně podívat, a opravdu.. tuto knihu napsal chlap! A proč je to tak divné?? Protože to psal z pohledu ženy a musím říct, že zaválel!
Aby se nějaký muž takto vcítil do ženského myšlení a pocitů, to jsem ještě nezažila.

Jiří Hájíček si vybral velmi zajímavé téma. Ne že bych s tím měla nějaké podobné vlastní zkušenosti, díkybohu nemám (ťuk, ťuk, ťuk)! Ale dokonale jsem se do knihy vžila a několikrát jsem uvažovala nad tím, jaké by to bylo, kdyby k nám do vsi přišel nějakej blbec s tím, že se musíme do několika let, co hůř - hned, vystěhovat, protože je tady vhodná lokalita pro stavbu.. čehosi! Úplně mě to rozesmutnilo a začala jsem tu naši ves vnímat jinak.
Říkala jsem si, jak je nám tu všem krásně a jak pěkné to tu máme - problémy malé či větší jsou všude, ale patří to k tomu. A hlavně mi vyvstala myšlenka, že bych nechtěla žít nikde jinde!

Knihu hodnotím celkově velmi pěkně, protože se opět vydařil popis a to tak, že jsem v myšlenkách chodila po vsi i po chalupách a jelikož to v Českých Budějovicích znám, tak jsem se toulala s hlavní hrdinkou i po městě.

Co mě ovšem nemile překvapilo, bylo samotné chování Hany. Nejvíc asi ve vztahové linii. POZOR!!! VZTAHOVÝ SPOILER!!!! Hned mi bylo jasné, že se Zdeňkem prostě nevydrží, už jenom proto, jak koukala po ostatních. Takže pět minut po jejich rozchodu se dá do kupy s přítelem jedné z nejlepších kamarádek?!! Pak ho stejně nakonec vyhodí z jeho chalupy a za dalších pět minut tam má nějakého jiného na třídenní jednorázovku???
To mě hodně překvapilo a nemohla jsem to rozdýchat - Hana mě tímto velmi zklamala.

Od začátku, co byl zmíněn vztah Honzy a táty jsem si myslela, že tím zvratem na konci bude to, že Honza není jeho biologický syn. Vedlo mě k tomu spoustu věcí, hlavně ten jejich vztah, protože podle otce Honza nedělal nic správně, hádali se... a celkově ten jejich vztah nebyl popisován pěkně.
Celkově vztahy v rodině Tomáškových byli.. velmi rezervované. Zaujalo mne, jak autor dokázal vyjádřit to, že členové rodiny spolu neřeší důležité věci a o větších rozhodnutích spolu vůbec nekomunikují. Jsou odtažití. Žádná milá slova, objetí, pohlazení.. nic. Skoro bych řekla.. chlad. Prostě nemluví spolu skoro vůbec.

A závěr? Bylo mi jasný, že to všechno bylo úplně jinak, takže to pro mě nebylo až takové překvapení - spíš větší překvapení pro mě bylo to, že Honza je opravdu biologický syn svého otce.

Styl psaní pana Hájíčka se mi velmi líbí a určitě budu v hltání jeho knih pokračovat, protože Rybí krev jsem přečela za necelý týden a opravdu to na mě udělalo dojem.

Takže si už plánuju další cestu do knihkupectví, a Vy byste měli taky!
Nikys

Komu zvoní hrana

13. července 2017 v 20:39 | Nikys |  Dokola kolem knih
Toto dílo amerického spisovatele, kterého zná každý, jsem začala číst na cestě do Varnsdorfu - bylo to 13 dubna. Na čtení jsem pak neměla moc času, protože se nám do cesty připletlo sestěhování se a s tím spojené činnosti. Takže jsem četbou této knihy strávila přesně 3 měsíce! Její náročnosti tato doba odpovídá - tedy alespoň pro mne!

Autor >> Ernest Hemingway
Originální název >> For Whom the Bell Tolls (1940)
Překlad >> Jiří Valja
Žánr >> Světová literatura, Válečný román
Vydáno >> 1987
Nakladatelství >> Vyšehrad
Počet stran >> 400

Mám tuto knihu také ve výzvě na www.databazeknih.cz - protože kdo jiný by mohl zaujímat místo pro autora - držitele Pulitzerovi ceny, že? A protože mám tuto knihu doma, bylo to jasné. Tento představitel ztracené generace by se mohl pochlubit nejen touto cenou, ale také Nobelovou cenou za literaturu! To je naprosto úžasný!

Když jsem začala číst, říkala jsem si "jo, tak tenhle chlápek to opravdu uměl!" - je to prostě skvělý, číst dílo takto oceněného člověka. Musím tu také zmínit jeho další nejznámější dílo. Dílo, za které získal právě zmíněnou Nobelovou cenu za literaturu - Stařec a moře, které je zároveň jeho poslední knihou. A rozhodně někdy příště si to významné dílo také přečtu. Teď to vypadá, že od toho čekám moc, ale není to tak. Nikdy nemám přehnaná očekávání, pak je člověk akorát zklamaný. Významné dílo to ale je, o tom žádná.

Příběh samotný se odehrává během tří dnů v době španělské občanské války. Válečná tématika není můj šálek kávy, ani čaje.. ani ničeho jiného. Je to moje válečná prvotina i prvotina od Hemingwaye.
Netroufám si psát recenzi, natož snad kritiku! Nejsem znalec tohoto tématu.

Nicméně děj je podle mě i hezký, ale tak zdlouhavý, nebo spíš zdlouhavě psaný, že to až hezký není! Některé pasáže bych rozhodně zkrátila.
Hodně mi chyběl španělský překlad vět i slov, i když se to dá domyslet, ale španělsky opravdu neumím a nikdy jsem se neučila. Což mi lehce kazilo celý dojem z čtení.

Kdyby byl děj psán svižnějším tempem, rozhodně by to bylo lepší. Ale takovéhle omílání pořád dokola... Třeba v přímé řeči se jedna věta opakovala minimálně dvakrát a to ne jen v jednom či dvou případech a rozhodně se nejednalo o něco veledůležitého.
První kapitola mě nakopla a navodila ve mě pocit, že to bude super počtení, ale když další akce nastala až v podstatě za cca 80 stran, kdy se začalo dít něco mezi Robertem a Marií a pak další akce byla až za dalších cca 200 stran, kdy se konečně rozhodli jít něco udělat s tím mostem, kvůli kterému se všichni sešli, tak mě to zklamalo. Přiznám to, nečekala jsem, že to bude takovéhle!

Naopak se mi líbil úzký okruh hlavních hrdinů, i když se mi také pletli - až na ženy, které tam byly v podstatě dvě - Pilar a Maria. Co se mužů týče, měla jsem jasno snad jenom u Roberta a Anselma, ale dala jsem si chvíli vždycky pauzičku, abych si uvědomila, o koho vlastně jde a bylo to zase v pohodě.

Velké plus ovšem patří popisu. Celkovému popisu, nejen osob a míst, ale také pocitů! A myšlenkové pochody jednotlivých hrdinů! Krása! Tenhle pán to opravdu uměl! Dokázala jsem si krásně představit jeskyni, to, jak vypadá Maria s oholenou hlavou i to, jak se Robert cítil na konci knihy, když si musel promluvit s Marií.

Přečtením této knihy si mohu v pomyslném seznamu odškrtnout hned několik položek:
  • přečíst knihu od E. Hemingwaye
  • přečíst knihu od držitele Nobelovy ceny
  • přečíst knihu s válečnou tématikou
  • přečíst knihu z doby španělské občanské války
Ale samozřejmě takový seznam nemám.
Takže, mi bylo velkou ctí, přečíst si tak velké dílo tak velkého autora. Vím, že tenhle kousek si už nejspíš nikdy nepřečtu, protože je na mě... prostě MOC, ale určitě si vyberu nějakou jinou knihu od pana Hemingwaye!
Nikys

Další, další a další knihy..

13. července 2017 v 17:19 | Nikys |  Dokola kolem knih
Přečetla jsem spoustu dalších a dalších knih, než jenom ty, které mají svůj vlastní článek (přemrštěně řečeno - recenzi).
Pro úplnost jsem se rozhodla je sem také uvést - všechny do jednoho článku. K těmto knihám nemám moc co napsat, protože jsem je buď četla dávno, a moje pocity z ní dávno vyprchaly a nebo si to prostě nepamatuju tak, aby se o tom dalo psát. A dělat článek na základě jiných recenzí - tak to nedělám.

TOP 5

12. července 2017 v 17:59 | Nikys |  Dokola kolem knih

Je tu červenec a to znamená.. ohlédnutí za TOP 5 knihami za první polovinu tohoto roku!
Nelze v tomto TOPlistu hodnotit nejlepší a nejhorší z TOP5, protože by to nebylo fér, a také to tak není bráno, ale je tu pět míst a proto to k tomu tak trochu vybízí. Ovšem - opakuji - není to hodnocení, neznamená to, že by jedna kniha byla horší nebo lepší, než druhá!!!

***** Není to páté místo ani to není pět hvězdiček. Je to prostě jen místo v seznamu, které patří knize °°Malý princ°° /Antoine de Saint-Exupéry/. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, dlouho poté jsem nad ní přemýšlela, protože ve mě zanechala rozporuplné pocity. Možná se k ní jednoho dne vrátím a přečtu si ji znovu.

**** Čekala jsem hodně, ale dostala jsem takový průměr, ke kterému se ráda vrátím, protože to není náročné časově a čtenářsky už vůbec. Mám na mysli °°Slaďák°° /Phillipa Rice/, který hodnotím jako beze sporu nejroztomilejší knihu uplynulého pololetí!

*** Dále tu mám sbírku próz a povídek °°Divá Bára a jiné prózy°° /Božena Němcová/, jejíž povídky jsou v této knize opravdu krásné a stojí za to! Každá jiná, ale zároveň si jsou podobné.

** Další místo patří knize °°Stroj času°° /H.G.Wells/, od které jsem nečekala, že mě tolik uchvátí a takhle dlouho na ni budu vzpomínat!

* Absolutní vítěz tohoto pololetí je °°Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti°° /Ransom Riggs/ a už se opravdu nemůžu dočkat, až se vrhnu na další díly!

Není zde horší ani lepší kniha! Všechny stojí za to!

Sama se hodně divím, že v mém seznamu není Harry Potter a prokleté dítě! Já takový Harrypotterfil :-D a nemám to tu??!! Ano, kniha se mi líbila, ale čekala jsem od ní opravdu hodně, hodně jsem se těšila na pokračování, ale překvapilo mě, jak se to všechno vyvíjelo a vůbec jsem si to takhle nepředstavovala, takže jediná novinka je Slaďák a za tím si stojím.

Kdyby byl seznam TOP10, tak by se tu Harry Potter objevil, ale bohužel je to "jen" TOP5 a v tomto seznamu tu pro něj není místo.

Už se těším na další TOP5, ale do té doby zbývá ještě spousta času a ještě více knih! Tak já jdu na to, aby bylo o čem psát...
Nikys

Dohody

11. července 2017 v 18:29 | Nikys |  Dokola kolem knih
Čtyři dohody Čtyři dohody – Pracovní kniha Pátá dohoda Láska, vztahy a přátelství

Čtyři dohody mi doporučila moje skvělá kamarádka, když jsem měla velmi špatné životní období. Další knihy jsem si koupila sama, protože jsem cítila potřebu, chtěla jsem, musela jsem. Pomáhají i v období, které se nenazývá krizové.

Autor >> Don Miguel Ruiz
Překlad >> Viktor Faktor / Jan Brázda / Martina Regnerová
Žánr >> Duchovní literatura, New age, Esoterika
Nakladatelství >> Pragma

Víc knih od Ruize jsem nečetla, ale určitě bych chtěla (chtěla bych toho přečíst tolik, jenže kde brát čas?!), protože je považuji za velmi přínosné. I v dobách spokojenosti, štěstí a klidu je někdy dobré si to všechno připomenout, zopakovat životní moudrosti, kterých se chci držet a prostě jsou to skvělé knihy, i když ne se vším vždy souhlasím na plný pecky.

Spolu s knihou Miluj svůj život mají tyto knihy své místo v mé knihovničce a občas po nich sáhnu i jen tak.. abych je prolistovala, nebo jen měla v ruce. Navíc kniha Čtyři dohody je nádherně ilustrovaná (vydána je samozřejmě i kniha bez ilustrací), a tak někdy stačí prostě jen koukat na ty obrázky a život je hned lepší.

Tyto knihy jsou psány srozumitelně, pěknou čtivou formou a jakoby >pomalu<. Vše je vysvětleno a popsáno do podrobna a já to jednoduše miluju!
Nestačí přečíst jenom jednou, já četla několikrát a pokaždé jsem objevila něco nového - asi zrovna to, co jsem v danou chvíli ptořebovala.

Kniha otevírá oči. Pomáhá poraněné duši. Opravdu léčí.
Stačí se jenom zamyslet a říct si, co všechno děláme špatně a jak snadné je zlepšit to (ne vše je snadné, ale i ta dřina se nakonec vyplatí - vlastní zkušenost).

Tyto knihy bych nazvala balzámem pro duši.
Proto ji doporučuji opravdu každému - začít se Čtyřmi dohodami a postupovat dál, nebo jenom zůstat u Čtyř dohod. Možná bych ještě doporučila si první knihu koupit tu ilustrovanou, lépe se čte a je to "zábavnější", možná i účinnější, než když jsou na recyklovaném papíře jenom písmenka. Nebo alespoň pro mne to lepší bylo! A pokud si nebudete chtít pořídit další díly dohod, tak Vám alespoň zůstane pěkně ilustrovaná kniha, která se stane průvodcem Vaším životem.

Čtyři dohody prostě musíte mít a milovat!
Nikys

Analfabetka, která uměla počítat

9. července 2017 v 14:09 | Nikys |  Dokola kolem knih
Analfabetka, která uměla počítat
Stařík mě odzbrojil svým humorem a proto Analfabetka byla jasná volba!

Autor >> Jonas Jonasson
Originální název >> Analfabeten som kunde räkna
Překlad >> Luisa Robovská
Žánr >> Humoristický román
Vydána >> 2013 / 2014 v ČR
Nakladatelství >> Panteon
Počet stran >> 414

A ano, nebylo to tak dobré, jako Stařík, ale to jenom proto, že jsem od Analfabetky čekala opravdu hodně. Jinak je to samozřejmě vtipné a je hodně vidět, že je to sestra Staříka.

Jonasův styl se prostě nezapaře a to ani v tomto velice volném pokračování. Vtipné až absurdní situace jsou zábavné a zajímavý je také neuvěřitelný příběh.
Ovšem děj se vleče jak pracovní pondělí a vůbec to nemá takový spád jako Stařík. U Staříka to bylo jiné, asi to bylo i tou častou retrospektivou, ale i tak! Analfabetka mi přišla celkově taková... jako nemocniční polívka (bez chuti a bez vůně) a těch pár vtipných momentů a částí, které byly zábavné a zajímavé jako když přijde návštěva na pokoj a přinese vám pomeranč. Proto upřímně doufám, že Zabiják bude lepší a bude více jako Stařík!

Při četbě Staříka jsem obdivovala autora, jak to dokáže tak pěkně dát dohromady, vytvořit vlastně dva příběhy, jeden teď, kdy stařík utíká z oslavy svých stých narozenin a jeden tenkrát, kdy se odehrály všechny ty super neuvěřitelné věci.
Analfabetka je o proti tomu opravdu nemastná, neslaná.. a to je škoda, skoro mě to totiž odradilo od četby Zabijáka, na kterého se teprve chystám, tak doufám, že to bude zase dobré jako Stařík.

Jonas se příběh Nombeko snažil oživit zajímavým místem v Africe a příběhem o životě Nombeko, když byla dítě, což bylo popravdě skoro nejzajímavější z celé knihy. Později, když se z Nombeko stala normální holka/žena, tak už to bylo takové všední - nevím, jestli to byl záměr, nebo ne, ale rozhodně mi to nepřijde jako dobrý tah.

Také mi přijde, že je příběh zbytečně natažen - 400 stran?! Podle mě by v klidu stačilo 150 stran psáno svižně, zábavně a bylo by to čtivé.. ale toto? Prostě opravdu některé části byly vyložené nudné a nejraději bych je přeskočila, ale nedalo mi to.

V některých pasážích jsem se vyloženě ztrácela, protože podle mě, i na Jonase, nedávaly smysl.
Jsem ráda, že jsem četla první Staříka, protože kdybych četla první Analfabetku, tak bych ji snad možná ani nedočetla a ke Staříkovi bych se nedostala už vůbec. Což mě mrzí, protože jsem myslela, že to bude skvělá série, ale jedná se stále o stejný humor a situace jsou skoro stejné a absurdní.

Možná, kdyby se víc rozepsal o životě Nombeko v Africe, bylo by to lepší, ale nevím, jestli by se to podařilo zachránit.
Nikys

Hypnotizér

8. července 2017 v 13:39 | Nikys |  Dokola kolem knih
Hypnotizér
První od Keplera. Můj první Joona Linna. Bomba! Pecka! Fakt parádní kus!

Autor >> Lars Kepler
Originální název >> Hypnotisören
Překlad >> Azita Haidarová
Série >> Detektiv Joona Linna
Žánr >> Detektivka
Vydáno >> 2009 / 2010 v ČR
Nakladatelství >> Host
Počet stran >> 520

Hned na úvod musím říct, že se nemusíte bát těch pětisetdvaceti stran - mě to přišlo jako kdyby jich bylo jen 100.
Začetla jsem se do toho šíleným způsobem, úplně mě to pohltilo a hned jsem věděla, že musím mít další díly! U konce jsem samozřejmě byla zklamaná, protože jsem se dočetla až na konec, ale to je normální stav.

Kniha má spád od začátku do konce. Pořád se něco děje, není zde místo pro chvíli klidu. Musím říct, že tohle se povedlo na výbornou. Mnozí si řeknou "jéééžiš, další severskej sutor" - což je samozřejmě pravda, ale je to naprosto odlišné například od Holeovek (ze stejného žánru)! A ano - je to další severskej autor, ale je to autor, který stojí za to a jeho knihy za koupi a přečtení a začtení a zamilování!

Já jsem si četbu téhle knihy náramně úžívala a byla jsem spokojená i se závěrem, protože tak nějak jsem při četbě začínala tušit, jak to asi dopadne - což se stává začátečníkům i pokročilým v detektivkové rovině četby.

Spád, dějové linky, styl psaní, popis osob, míst.. prostě jedna velká lahůdka, ke které snad nemám co vytknout!
Samozřejmě tohle čtení není pro každého, protože je to také plné krutostí a násilností a všeho možného, ale pokud máte zkušenosti s Holeovkami, tak problém nebude.

Musím také podotknout, že detektiv Joona mluví rád sprostě a používá vulgární výrazy, takže kniha není vhodná pro ty, kteří kolem sebe nesnesou takové lidi, sami sprostě nemluví a ani se před nimi sprostě mluvit nesmí (ano, znám takové lidi).

Samotný detektiv je přesvědčen o vlastní dokonalosti, což není v dnešní době a u mužů jeho typu nic neobvyklého. Párkrát mě vyloženě rozčílil tím, že to dává všem najevo.

Doporučuji všem, kteří mají tento styl a žánr rádi, všichni ostatní... čtěte to, co máte rádi vy!
Nikys

Cesta do nekonečna: Můj život se Stephenem

7. července 2017 v 20:19 | Nikys |  Dokola kolem knih
Cesta do nekonečna: Můj život se Stephenem
Miluju knihy tohoto typu. Životopisné knihy. Knihy o známých i neznámých. Podle jejich života. Opravdu to tak bylo.
A tahle se Jane opravdu povedla!
Na první pohled bachratá knížka s krásným přebalem, který je všeříkající. Nicméně se od knihy nedalo odejít, tak jsem ji měla přelouskanou skoro hned.

Autor >> Jane Hawking
Originální název >> Travelling to Infinity: My life with Stephen
Překlad >> Olga Neumannová
Žánr >> Biografie, Memoáry
Vydáno >> 2007 / 2015 v ČR
Nakladatelství >> XYZ
Počet stran >> 496

Už na první pohled jsem se do této knihy zamilovala, od první řádky jsem cítila příval kvalitního čtiva a od první přečtené stránky jsem ji milovala!
Kniha zasahuje do všech dimenzí - Jane povrchně popisuje hloubku manželství se Stephenem. Detailně. Nic nevynechá a přesto to píše stroze. Chvílema mi připadalo, že knihu píše nenápadný třetí pozorovatel. V knize nevyjadřuje žádné pocity, nebo mi to tak přijde, ale zároveň jsem cítila to, jak Stephena milovala.

Musela jsem hned od začátku obdivovat její statečnost, jak se ke všemu postavila. A i když od začátku Jane věděla, že život se Stephenem nebude snadný, ať už kvůli jeho genialitě a nebo kvůli nemoci, kterou trpí, šla si za hlasem svého srdce, který jí říkal, že Stephena miluje.

Jane se pro něj obětovala, aby se o Stephena mohla plně starat a ještě se věnovat dětem a všemu kolem. A na konci? Panebože, jak já ho nenáviděla! Měla jsem hrozný vztek, že všechno tak lehkomyslně zahodil. Nejen společný život, ale i to všechno, co pro něho Jane udělala! Měla jsem vztek i na tu knihu celou!

Nikdy jsem snad nečetla o TAKOVÉ lásce, kterou prožívala Jane. Změnila svůj život, přednost dostal Stephen. Nárokoval si všecchen její čas. Pro ni samotnou ji nezbyl žádný. Studium dokončovala, když už měli děti, které ji potřebovali stejně jako Stephen.

Toto dílo úplně změnilo můj pohled na tohoto významného génia! Ale jsem ráda, že jsem si to přečetla. Neodradila mě tloušťka, protože řádkování stojí za to a písmo je také veliké, takže jsem to měla přečtené opravdu během "chvíle" - nebo mi to alespoň tak připadalo.
Nikys