Volání divočiny a povídky z Aljašky

8. srpna 2017 v 18:29 | Nikys |  Dokola kolem knih
Volání divočiny a povídky z Aljašky
Tato kniha je rozčleněna na sedm povídek a já ke každé mám pár slov.
Autor píše zvláštním způsobem - alespoň pro mě. Povídky jsou plné syrovosti a drsnosti severu, takhle nějak jsem si to představovala. Povídky jsou zasazeny do, když ne úplně stejných, tak alespoň navzájem si podobných míst. Vyskytují se stejné názvy měst, řek a jezer.
Navíc popis míst je tak důkladný a hluboký, že mám pocit, jako bych tam sama byla! A to se mi líbí!
Mám ještě další plus - a tím jsou ilustrace! Tak vystihující surovost a syrovost prostředí. Zimu, která proniká do každé částečky těla. Nebezpečí, které číhá na každém kroku. Dobrodružství, které hrdinové povídek zažívají!

Autor >> Jack London
Originální název >> The Call of the Wild
Překlad >> A.J. Šťastný
Ilustrace >> Josef Hochman
Žánr >> Dobrodružné, Světová literatura
Vydáno >> 1968
Nakladatelství >> Mladá fronta
Počet stran >> 177


* Volání divočiny
S Buckem - hlavním hrdinou této povíky - jsem se ztotožnila téměř okamžitě. Každou myšlenku, každý pocit.. všechno jsem prožívala s ním. I přesto, že je to pes. Mohutný a obrovský. Avšak s obrovským srdcem, které dává bezmeznou lásku k člověku - když se dostane konečně k tomu pravému.
Zhruba první polovina povídky mi přišla zdlouhavá a až zbytečně moc krutá. Nebo spíše ty krutosti, které prováděli lidé na psech byli popsány tak detailně, že jsem je vlastně v mé hlavě viděla a to mě trochu děsilo. /Nesnáším, když někdo ubližuje zvířatům a já s tím nemohu nic dělat - jako v případě knihy, nebo filmu./
Hrozně se mi ulevilo, když se Buck dostal konečně k tomu pravému páníčkovi - Johnovi. V druhé části už se mi to četlo lépe, snadněji - asi hlavně proto, že jsem si věděla, že Buck je konečně v dobrých rukách.
Životní příběh Bucka se týká nás všech. Tuhle povídku by si měl přečíst každý, protože to zanechá stopu. Je v něm drama, láska psa ke člověku, láska člověka k psu, vytrvalost, oddanost, věrnost, ochota obětovat se pro druhého a nepřemýšlet nad tím, jestli mě se něco stane. A to jsou vzácné věci!

** Láska k životu
Ohromná povídka o lidské a zvířecí vytrvalosti. Snaze získat potravu. Snaze získat pomoc. Snaze přežít.
Krátká povídka, nicméně obsahově krásná - opravdu stojí za to.
Jedná se o povídku, v níž jde o přežití. Člověk a vlk svádí vytrvalostní boj o to, kdo se stane spásnou kořistí a kdo přežije. Tento příběh mne vzal za srdce a zanechal ve mně rozporuplné pocity ohledně přežití a smrti, ale chápu, že to tak muselo dopadnout. Nemohli přežít oba!
Když už ale opravdu nemůžeš, přidej!

*** Rozdělat oheň
Povídka ještě kratší než předešlá. Obsahově trochu jednodušší, ale to povídce nic neubírá! Člověk je opět doprovázen psem na pouti třeskutými mrazy. Ale jak to tak bývá, pes je lépe vybaven na tyto příšerné mrazy. Zvlášť po nehodě, při které se člověk proboří do ledové vody a nohy mu mrznou.
Cíl je jasný - rozdělat oheň, aby si člověk zachránil omrzající údy a tím i život. Pořadí se? Čtěte!

**** Důvěra
Hlídat kufřík o neznámém obsahu.
Moje první myšlenka mě zavedla ke Stoletému staříkovi, který vylezl k okna a zmzel (kterého tady nemám, ale zmiňuji se o něm zde).
Zvládne Churchill doručit nepoškozený kufírek Bondellovi? Co bylo v kufírku tak důležitého, že to Bondell prostě musel mít zpátky - zjistíme to nakonec? Čtěte!

***** Jak zmizel Markus O'Brien
Povídka, kde se nevyskytuje pes. Vítaná změna. Marcus O'Brien byl soudce. V této oblasti měli svou verzi spravedlnosti. Obžalované pouštěli v loďce na řeku a dle vážnosti hříchu dostávali také příděl jídla na počet dní. Čím byl prohřešek vážnější, tím méně jídla trestanci dostávali.
Je tohle ten případ, kdy se říká.. Kdo jinému jámu kopá... ?
Čtěte!
Za mě..tahle povídka mě bavila nejméně. Nevím, čím to je. Rozhodně to není tím, že se v ní nevyskytuje pes. To ne! Jen jsem se nedokázala asi správně začíst...vcítit. Ale i tak má něco do sebe!

****** Dcera polární záře
Tahle je vlastně o závodech psích spřežení. A také mě nezaujala. Nevím proč. Možná tím, že paní Joy vlastně neuměla správně mluvit - ano, bylo to opět něco jiného, ale ani jsem se pořádně nezačetla. Jen jsem tu povídku přečetla.
Tuto a předchozí povídku hodnotím jako pro mne nejméně zajímavou.

******* Ten náš Flíček
Tohle je opravdu vtipné vyprávění! Jde o to, že Flíček je tu vyobrazen jako takový psí superman. Neustále se vrací ke svým majitelům. Ať ho nechají, kde ho nechají, vždycky je předběhne a čeká na ně.
Vtipné, ale zároveň velmi smutné, protože oni se ho chtějí zbavit. Když plave mezi ledovými kry, tak jásají, že z tohohle nevyvázne - to mě skoro rozbrečelo!
Konec je skoro neuvěřitelný, ale pěkný. Tohle hodnotím pěkně.
Čtěte!

Četli jste tuto knihu? Nebo jen nějakou povídku? Napište mi, co si o tom myslíte. Která povídka se Vám nejvíce líbila?
Díky a.. čtěte, čtěte a čtěte!
Nikys
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama