25. června 2015 - "Holčičí holky"

14. října 2017 v 19:39 | Nikys |  Pohádka života
Předem chci upozornit, že tímto článkem nenarážím na nikoho konkrétního. Nejde o žádný urážlivý článek, který má za úkol nějak poškodit kohokoli. Není to ani návod, jak se chovat či nechovat vůči mužům a všem okolo. Je to prostě jenom moje úvaha.
Divný název, vím o tom, ale přesně vyjadřuje to, o čem chci psát. Včera jsem o tom přemýšlela docela dlouhou dobu. Celkově, za posledních pár měsíců se k této úvaze tak nějak dostanu. Nevím přesně proč. Tak jsem se rozhodla, že se z toho vypíšu. To je asi jediná možnost, jak se tím přestat zabývat. Nebo ne?
Jde mi o chování, způsoby, vyjadřování, možná i oblékání a spoustu dalších věcí, které jsou pro takové ty (nechci nikoho urazit, nebo se ho dotknout) >typické< holky. Sama sebe jsem nikdy nepovažovala za klasický typ holky/slečny/dívky/ženy (jak chcete).
Mám v hlavě pár bodů, které chci zdůraznit, snad se mi to povede, tak jak si myslím.

I. Ženy závislé na mužích
Myslím to tak, že žena bez muže je ztracená. S ničím si sama neporadí. Na rande nezaplatí. Dveře si neotevře. Nedostane se do sklenice s okurkami. Neotevře si láhev vína. A spoustu dalších činností a věcí, ale další mě zrovna nenapadají, ale pro příklad to stačí.
Některé ženy jsou prostě tak vychované, některým to připadá přirozené a některé to pouze hrají, aby se pro muže staly zajímavější. Protože mají v hlavě představu, že se muž musí cítit tak, že ho žena potřebuje, že se bez něj neobejde.
Tomu skutečně nerozumím, proč to ty ženy dělají. Chtějí zapůsobit? Přitom se jenom ponižují. Neříkám, že není hezké, když Vám muž přidrží dveře, nebo pomůže do kabátu, ale musí to být všechno přirozené. A ne, že se při otevírání dveří srazíte hlavami, nebo při pomáhání do kabátu Vám muž vyrve polovinu vlasů (ne, to se mi nikdy nestalo, právě mě to napadlo).
Podle mě, by všechno mělo být přirozené a nenucené. Protože je to jako se lhaním - jakmile s tím jednou začnete, musíte si pamatovat, co a jak jste udělali nebo řekli. Pokud jste přirození, nemusíte s tím lámat hlavu a Váš život bude snazší.

II.Móda
Taky nesnáším, když se ženy (berte to tak, že ženy = celé ženské pokolení od narození po poslední dny, a že muži = celé mužské pokolení) hrozně snaží zalíbit mužům svými, jak některé říkají, hadříky. Kupují si věci, o kterých si myslí, že se v nich budou mužům více líbit. Tyto věci jsou většinou velice nepohodlné, téměř všechno z nich leze a většinou jsou tak drahé, že kdyby si koupily normální oblečení, jako vždycky, neutratí tolik peněz, a ještě navrch se v něm budou cítit přirozeně. Nosí podpatky, aby byly vyšší, vynikl jim zadek a prsa a přitom v nich ani neumí chodit - vypadají při tom jako roboti (ano, viděla jsem to už mockrát) - neodhadnou totiž správnou výšku podpatku, neberou v potaz to, že se bota roztáhne a bude padat, tudíž jsou pak nucené nasadit robotí chůzi.
Neříkám, že všechny spadají do jedno pytle. Některé ženy, se v tom cítí velice dobře. I já občas vytáhnu podpatky, ale všeho s mírou. Hlavně se v tom musím cítit dobře. A když se mi boty vytáhnou - vezme si je mamka (naštěstí má nohu jen o trochu větší), nebo někdo jiný.

III. Vzhled
Tímhle bodem nemyslím vzhled celkový, ale spíš mi jde o make-up a líčení. O tom, že třináctileté dívky, díky dávce make-upu, nevhodném odstínu rtěnky a příliš silným očním linkám, vypadají jako čtyříctky, které se snaží omládnout, tu psát nebudu.
Jde mi hlavně o to, že hezké ženy se upravují až příliš horlivě. Ne že by to bylo něco křiklavého, ale na běžné nošení každý den, je to příliš výrazné. Nicméně jim to sluší, okolí je zvyklé na to, jak vypadají. Říkáte si, používá hodně make-upu, tak má asi trochu horší pleť (koneckonců, kdo nemá z onoho nenáviděného období puberty nějakou jizvičku, že?) a tak se to snaží zamaskovat. Ale pak ji, je jedno z jakého důvodu, vidíme nenalíčenou. A říkáme si "panebože, ta má nádhernou pleť, proč si ji ničí tunou make-upu a líčidel?!". Věřte tomu, nebo ne, ale ta žena, i když to tvrdí, to nedělá pro sebe, kvůli sobě. Dělá to kvůli okolí, kvůli mužům. Zbytečně.
Typický příklad: Muž a žena na sebe narazí v baru. Muž je okouzlen ženinou krásou, a díky perfektnímu líčení, si myslí, že je jen lehce upravená. Věnují se sobě celý večer. V amerických filmech to končí tak, že muž si odvádí ženu domů. Po noci plné vášní se ráno probudí v mírných rozpacích. Muž se překulí na bok a vidí ženu v pravém světle. Totiž - přirozenou. Potlačí počáteční šok a po ranní kávě žena odchází domů a muž jí nikdy nezavolá zpátky. Proč? "Lhala" o tom, jak vypadá. Potlačila vlastní identitu.

IV. Chování a vyjadřování
Nevím, kde začít. Některé ženy se chovají normálně přirozeně. Jakmile jim do zorného pole vkročí muž, okamžitě změní postoj, výraz, vyjadřování, chování. Chtějí zapůsobit něčím, co ony nejsou. Není to pro ně přirozené. Myslím, že by bylo mnohem lepší, kdyby žena zůstala sama sebou - pokud si ji muž zamiluje, jedině dobře, a pokud ne - žádná škoda. Copak ony by vážně chtěly celý zbytek života předstírat, že jsou někdo jiný? O tom pochybuji.
Všichni by se měli chovat přirozeně a ne si hrát na někoho jiného, na něco víc. Akorát tím člověk ponižuje sám sebe. Nic z toho nemá. Jen to, že ve svých očích vypadá jako zbabělec, který se bojí být sám sebou - má strach, že ho ostatní nebudou brát vážně. Ano, nebudou ho brát vážně, ale až potom co zjistí, že jim vlastně člověk lhal tím, že si hrál na něco, co není.
Je to vlastně pořád stejné. U každého bodu platí, i u všech dalších, které tu nejsou - být přirozený - je nejlepší věc. Je to navíc také to nejjednodušší.
Na něco si můžeme hrát, když jsme děti, ale v určitém věku to musí přestat - musíme se naučit být sám sebou a žít sám se sebou. Pokud to nezvládneme my sami se sebou, tak jak to potom má zvládat někdo další?

Vždy sama sebou, Nikys
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama